Pět žákovských týmů z Drásova, Kuřimi, Lipůvky a Lomnice představilo 27. dubna příběhy svých sousedů v sále Společenského a kulturního centra Kuřim.

Večer začal doslova „úderně“ skladbou pro dvoje bicí, kterou zahráli žáci ZUŠ Kuřim Viktor Dosedla a Jiří Lattenberg. Poté už moderátor slavnostního podvečera Ondřej Hrbáč pozval na pódium pana starostu města Kuřimi Draga Sukalovského, který laskavým slovem celý večer zahájil. Dále už patřilo slovo mladým dokumentaristům.

První na pódium vystoupil dvoučlenný tým Společenského a kulturního centra Kuřim. Jak sami řekli, byli mladší než ostatní účastníci, ale projektu se nelekli, což dokázali nejen svým vystoupením na pódiu, ale také videem o kuřimské rodačce paní Květoslavě Domincové, které jsme v druhé polovině prezentace zhlédli. Po nich nám jak o své práci, tak o příběhu paní Ludmily Plhoňové, který také přeměnili ve videoreportáž, pověděli žáci 9. ročníku ZŠ Lipůvka. Obě dámy vzpomínaly na 2. světovou válku. Paní Květoslava Domincová na bombardování a samotné osvobození Kuřimi, paní Ludmila Plhoňová vyprávěla příběh lesníka Josefa Šotoly, který za pomoc partyzánům zaplatil životem. Následující tři týmy nám představily audioreportáže. Z Drásova, ze ZŠ T. G. Masaryka přijely týmy dva. První, „chlapecký”, nám přiblížil příběh pana Oldřicha Kabelky, který vzpomínal na přílety ruských letadel na tuřanské letiště v srpnu 1968. Žáci ze ZŠ Lomnice doprovodili vyprávění paní Ley Pavlišové o její cestě za vzděláním vlastními krásnými kresbami. „Dívčí” skupina z Drásova pak první část prezentace uzavřela příběhem paní Aleny Jiroušové, která vzpomínala na strasti každodenního života během normalizace. Hezky a se zaujetím dívky popsaly i návštěvu rozhlasu, kde audionahrávku dokončovaly.

Mladí reportéři si oddechli, porota se odebrala rokovat a vybírat vítězný tým. Mezitím se hosté v sálu seznámili s dámami, které celý projekt pomohly uskutečnit, tedy s paními učitelkami. Lipůvecký tým vedla paní ředitelka Marcela Antonovičová, z Lomnice s žáky přijela paní učitelka Marcela Mašková a drásovské týmy provedla projektem paní učitelka Hana Kováčiková. Zvláštní dík patřil rodičům kuřimských reportérů, kteří nahradili role učitelů a svým dětem pomáhali, kde bylo potřeba. Nakonec si před návratem poroty diváci mohli konečně užít reportáže, o jejichž vzniku slyšeli v žákovských prezentacích na začátku večera. Výborné zpracování potvrdily i slzy dojetí.

Celým večerem se táhla pomyslná nitka nesoucí myšlenku, že víc než kdy jindy jsou všichni zúčastnění vítězi.
Nejlépe to ve svém závěrečném slově shrnula porota, kterou tvořili paní Bohdana Fabiánová, paní Sylvia Laurincová a pan Vojtěch Čižmář:

«Každá z reportáží nás zanesla do jednoho lidského příběhu. Žáci sami z dlouhého vyprávění vybírali ty části, kterým nejlépe rozuměli, byly pro ně něčím překvapivé nebo zajímavé. Všem se podařilo tyto vybrané kapitolky do svých reportáží spojit tak, aby působily plynule. Někteří volili kresby, jiní fotografie z rodinných alb pamětníků, videa z archivů, někteří sami natočili spojovací materiál.
Měli bychom vybrat vítěze, ale příběhy našich sousedů, které jsme v podání pěti týmů vyslechli, nejsou závody na atletickém oválu, kde má každý stejný povrch trati, stejně dobrou obuv, vane mu stejný vítr jako soupeřům. Cílem tady není být první za cílovou čárou nebo skočit nejvýš či nejdál. Tady bylo cílem naslouchání.
Všichni jste poslouchali své pamětníky pozorně, ze všech reportáží je vidět a slyšet, že události, které jste zaznamenali, jste i dobře pochopili.
Dělali jste chyby, určitě ne všechno bylo perfektní, ale něco velkého jste se naučili. Karel Čapek byl excelentní žurnalista a napsal knihu nazvanou Jak se to dělá. Takže vy už jste trošku nakoukli pod pokličku toho, jak se dělá reportáž. Pokračujte dál, i když nepůjde o žádný projekt. Najděte si další zajímavé osobnosti ve svém okolí a budujte třeba pro archiv vaší obce sbírku příběhů svých sousedů.
Vybrali jsme proto jeden tým, nenazývejme ho vítězem, ale zástupcem těch pěti skupin, které jsme před chvílí slyšeli. Tito mladí reportéři nás jako porotu zaujali svou profesionalitou, nadšením a tím, jak vřelý vztah si vybudovali se „svým pamětníkem“. »

Porotou vybraný tým prozradila a představila paní ředitelka kuřimského Společenského a kulturního centra Kateřina Rovná. Byli to žáci ZŠ Lipůvka, jimž byl hlavní odměnou velký dort, o který se následující den rozdělili se svými spolužáky.
Všechny týmy si odnesli dárky od podporovatelů projektu, Kina Kuřim, firmy TomivoGelato a Hvězdárny a planetária Brno.
Na závěr zbývalo poděkovat především všem pěti pamětníkům a také městům Tišnov a Kuřim, městysu Lomnice, obci Lipůvka a SKC Kuřim za jejich finanční podporu projektu.

Byla radost vidět, že všechny týmy během rautu oslovily porotu, která jim přiblížila důvody rozhodnutí, poradila, co by mohly příště vylepšit, ale všecko převážila slova chvály. Ostatně, přesvědčte se, prosím, sami. Podívejte se nebo si poslechněte závěrečné práce všech týmů zde.