Neobyčejný příběh obyčejného člověka.

Autorský tým: Tamara Čopová, Jiří Čechák, Natálie Havlová a Filip Wlodarczyk
Pedagogické vedení: Zdeněk Brila
Škola: ZŠ Jaroslava Seiferta

Pan Suchý se narodil v Německu ve Freibergu nedaleko Drážďan jako nemanželské dítě. Matka o něj nejevila nijak velký zájem. To byl i jeden z důvodů, proč své dětství trávil v kojeneckých ústavech a později v dětském domově. Nakonec se díky intervencím svého majetného dědečka dostal do pěstounské rodiny, kde se mu velmi líbilo. Tato idyla ale měla brzy skončit. Matka se vdala do Protektorátu za českého občana – profesora Suchého. Ten, když se dozvěděl o malém Karlovi, ihned podnikl patřičné kroky, a přes protesty dědečka i matky Káju nechal přivézt do Prahy. Jedním z životních přelomů pana Suchého se stal rok 1945. Nejprve jím otřáslo bombardování Prahy, kdy na vlastní kůži poznal hrůzy letecké války, a poté samotný 5. květen 1945, kdy byl přesvědčen, že se již nemůže nic stát, a opásal se národní trikolorou, což mu přivodilo vážné následky. Byl zadržen jedním z příslušníků GESTAPA a odveden do Petschkova paláce, tehdy úřadovny tajné státní policie. Zažil výslech spojený s mučením, ale měl štěstí v neštěstí. Na zásah matky – Němky, a jednoho známého policejního úředníka byl propuštěn a ve svých 14 létech společně s maminkou a jednotkami říšské branné moci ustupoval k Rokycanům.

Pamětnický příběh ve sbírce Paměť národa

Rozhlasova reportaz