Život je náhoda, přežití je štěstí - vyprávění člena terezínského podzemního hnutí.

Autorský tým: Lidia Denisová, Jan Jansa, Ondřej Pohl, Šimon Sedlák a Magdalena Vršková
Pedagogické vedení: Helena Černá a Pavla Houfková
Škola: ZŠ nám. Jiřího z Lobkovic

Osvětim byla nejhorším táborem Evropy. Říkalo se o něm, že z něj není úniku. Felix Kolmer sem byl převezen transportem z Terezína na jaře roku 1945 a díky šťastné náhodě, kdy přeběhl z jednoho vlaku do jiného, v němž zahlédl známé tváře, se mu podařilo zachránit se. Hned na začátku války byl jako člen „Aufbaukommanda“ převezen do koncentračního tábora Terezín, kde vykonával truhlářské práce. Snažil se pomáhat ostatním vězňům, proto se stal členem podzemního hnutí, ve kterém měl za úkol najít únikovou cestu z Terezína. Našel ji, použil, ale vrátil se, aby o ní řekl ostatním v odboji. Tato cesta byla určena jen pro stav nouze v případě útoku na Terezín. Vězni ji nemohli použít, aby nedošlo k jejímu odhalení.

Pamětnický příběh ve sbírce Paměť národa