Příběh demokratického novináře v dobách totality podle vyprávění jeho dcer

Autorský tým: Eliška Davidová, Terezie Mücková, Ondřej Dubín
Pedagogické vedení: Mgr. Pavla Davidová
Škola: Církevní ZŠ a MŠ ve Zlíně

Nevěděly, kdy se jim táta vrátí, jestli se vůbec vrátí a co s nimi bude.

„26. února 1950 ho přímo z práce odvedli do TNP. Máma byla nervózní celé odpoledne, že se táta ještě nevrací a už se stmívalo. My jsme seděli ve velkém pokoji před krbem a mámina nervozita se přenesla i na mou sestru a na mě. Chodily jsme stále k oknu se dívat, jestli už táta nejde. Ale místo táty jsme uviděly mou učitelku, která bydlela poblíž nás a která se odvážila nám to říct, protože si říkala, že bude lepší, když to mámě řekne ona, než někdo z místního národního výboru.“

„Nic si nevyčítám a takový život bych si klidně zopakoval.“ – Josef Vaňhara