Vzpomínky na bombardování Kuřimi, ukrývání se v místních štolách a osvobození na konci druhé světové války jsou pro tuto čilou dámu stále živé.

Autorský tým: Marie Kadlecová a Petr Hověžák
Společenské a kulturní centrum Kuřim

„Nějací vojáci jdou. A tak jsme dostali strach. Všichni se honem utíkali schovat do těch štol, ne. A pak někdo zakřičel: Jé, vždyť to jsou Rumuni, to nejsou Němci. No, tak všichni jsme se vyvalili ven. A jak oni došli, tak někdo měl na tyčce natočenou naši vlajku, roztočil ji a začali zpívat Kde domov můj. To bylo tak něco dojemnýho, že já nevím… To nejde ani vypovědět.“

Rozhlasová reportáž: Květoslava Domincová