Volyňská Češka, která prožila dětství během druhé světové války na Ukrajině. Zažila nálety letadel a byla svědkem válečných hrůz. Její rodný dům zabrali Němci. Do Československa putovala v roce 1947 v dobytčáku.

Autorský tým: Veronika Francová, Tereza Kaplanová, Adéla Pokorná, Aneta Třebínová, Karolína Vágnerová
Pedagogické vedení: Mgr. Lenka Kaliničová a Mgr. Barbora Zadňančínová
Škola: ZŠ Rabasova

„Válka začala 22. 6. 1941. Ten den si pamatuju strašně moc. Nevěděla jsem, že to byl ten den, to mi pak později řekla maminka. Byly mi tři a něco let. Spala jsem a někdy odpoledne mě maminka vzbudila a byl strašnej rámus a rachot. Přes Brest Němci začali válku na Rusko. Letadla lítaly až k nám. Nikdo nevěděl, co se děje. Najednou letadla a shazovaly bomby. Všichni utíkali do polí. My jsme měli nejbližší les mezi pátým a desátým kilometrem. A tam jsme byli asi 14 dnů. Tam muži vykopali zemljanky a v těch zemljankách jsme žili. Když jsme leželi, tak jak se zem chvěla a otřásala pod těma bombama, tak se sypala hlína. A to tak šustilo, že se nedalo spát.“

Pamětnický příběh ve sbírce Paměť národa