Marie Brezíková

Vzpomíná na rodiče sedláky, kteří zažili nucenou kolektivizaci vlastního statku a na svá studentská léta, kdy jezdila do šumavského pohraničí na pracovní brigády.

Autorský tým: Anna Martínková, Miroslav Kilian, Veronika Hegnerová, Klaudie Hofmanová, Kristýna Juříková, Ludmila Kalná, Jakub Růžička, Viviana Wohlmuthová, Hana Bergmanová, Nikola Nimcová, Václav Hanžlík, Daniel Rajchl a Adéla Heringová
Pedagogické vedení: Mgr. Sylva Zemánková a Mgr. Monika Abrtová
Škola: ZŠ Rokycany, ulice Míru 64

„V noci jsme vždycky slyšeli přestřelku, ale ani mě nenapadlo, co by to mohlo bejt. Domorodci začali vykládat, jak ti lidi, kteří byli odsunutí, tam museli nechat i osobní věci, dobytek, všechno. Odcházeli a měli jen kufr nebo batoh na zádech, nic jinýho. Tak oni si tam, páč to tam znali, to pohraničí, chodili v noci i pro nějaký ty věci.“