V Rytířském sále na zámku ve Frýdku-Místku bylo 28. června plno.

Sál byl naplněn žáky, pedagogy, zástupci měst, škol a organizací, rodiči, veřejností. Někteří lidé stáli vzadu, pamětníci naopak v prvních řadách a chvíle před třetí hodinou, kdy začala slavnostní závěrečná prezentace Příběhů našich sousedů byla plná napjatého očekávání. A pak to začalo. Přišel pan Lukáš Kuřík, klavírista, sálem se rozhostilo ticho, které netrvalo dlouho a zazněly už první tony klavíru, které odstartovaly prezentaci.

Přehlídka nesoutěžních prezentací a příběhů pamětníků z Frýdku-Místku, Paskova, Frýdlantu nad Ostravicí a Staré Bělé mohly začít. V úvodu promluvil Ing. Jiří Adámek, vedoucí odboru školství z města Frýdek-Místek, zaznělo poděkování od srdce všem zapojeným a především pamětníkům, Mgr. Ing. Ida Šimonová, ředitelka pobočky Paměti národa představila čtyři pilíře Post Bellum: dokumentujeme, vyprávíme, vzděláváme, pomáháme!

A právě motto vzděláváme jako by znělo celou akcí. Prezentující týmy představily příběh pamětníka. Někteří se snažili pojmout prezentaci odlehčeně a svými slovy povědět dojmy z natáčení pamětníků, někteří zase vyzdvihli, co jim celý projekt přinesl, tým ze Základní školy národního umělce Petra Bezruče od paní učitelky Drahotuské přinesl na pódium obří koláž, tým paní učitelky Otiskové ze 7. ZŠ z Frýdku-Místku zase zpracoval opravdu téměř profesionální video, slyšet jsme také mohli rozhlasovou reportáž z Frýdlantu nad Ostravicí a báseň, kterou si nacvičili žáci pod vedením paní učitelky Fialové ze Základní školy Komenského. Co ale měla všechna vystoupení společného? Mladí lidé hluboce a s úctou děkovali pamětníkům, jedna žačka ze 7. ZŠ sepsala moc krásnou vzpomínku na setkání, kde se svěřila, že paní pamětnice Dáša Konečná je jejím vzorem. Bylo to místy dojemné setkání tří generací, které spojovala láska k historii, touha pracovat na něčem, co má smysl a jak by řekl Jan Werich prosté člověčenství.