Černošice (16. 3. 2022)

S jarním počasím nás 16. března 2022 potěšila v černošickém Clubkině i závěrečná prezentace projektu Příběhy našich sousedů.

Sál přívětivého prostoru se zaplnil publikem a moderátor Míra Konvalina přivítal všechny účinkující a jejich hosty.

Starosta Černošic pan Filip Kořínek se ujal úvodního slova. Již potřetí podpořil tým místní školy, tradice PNS na Berounsku tedy zapustila své kořeny. Neboť také starostové z Řevnic, Berouna a Radotína s nadšením přijali tento projekt a přišli se podívat. Někteří nemohli, řešili podporu ukrajinských rodin v regionu. Vzkázali pozdravy, na slavnostní odpoledne se upřímně těšili, ale byli potřeba jinde.

Za Post Bellum promluvila koordinátorka projektu Veronika Stehlíková. I ona vzpomenula Ukrajinu a také smysluplnost tohoto projektu, který oživuje historii mladým generacím. Snad mohou lépe chápat přítomnost, mohou v budoucnu předcházet starým chybám.

První tým, který vystoupil, byl ze základní školy v Řevnicích. Vedla ho paní učitelka Veronika Linhartová.

Vybrali si pamětnici Václavu Hrochovou, která dlouhá léta učila i na jejich škole. Vzpomínala na své prarodiče, ne jejich těžké osudy, které ustáli a stali se tak pro ni silným vzorem.

Tito žáci dokázali velmi sugestivně zprostředkovat okamžiky ze života paní Vendy. Jak při rozhlasové reportáži, tak na podiu s využitím fotografií a hereckých výkonů.

Druhý tým přijel ze 3.ZŠ Beroun. Účastnil se vůbec poprvé a byl specifický také tím, že měl devět členů. Vedla jej paní učitelka Gabriela Švarcová.

Jako pamětnici si vybrali také paní učitelku… paní Alexandru Krejčovou. Rodilá Berouňačka jim svěřila své vzpomínky na brigády, specifické předměty, kterými prošla při svém studiu, nacvičování spartakiády či branná cvičení. Pro dnešní děti – věci neznámé.

Zúčastnili se animační dílny a oživili svoji prezentaci pěknými krátkými kreslenými vstupy.

Jako třetí a čtvrtí vstoupili na pódium také velmi specifičtí radotínští žáci. Své prezentace měli propojené, protože i osud jejich pamětníků je úzce spjat. Jednalo se o paní Irenu Barákovou, která celý život nadšeně cvičila v Sokole a vychovala v tomto duchu i svého syna, Jana Baráka. Ten zase založil radotínský lakrosový klub profesionálních hráčů. A tito hráči byli zároveň členy týmů našeho projektu.

Žáci neváhali vystoupit v dresech a představit jak životní dráhy svých pamětníků, tak předvést i něco z lakrosu. Ten prostě k Radotínu neodmyslitelně patří.

Tyto dva týmy vedly paní učitelky Petra Bílková a Kristina Haylettová.

Poslední tým pod vedením paní učitelky Michaely Šlesingerové byl z Černošic.

Jejich pamětníkem se stal zde známý fotograf Vladimír Dousek, který se svojí tvorbou vztahuje mimo jiné, k řece Berounce. Ta byla vůbec častým námětem všech pamětníků. Řeka spojující – bodejť by ne, je poetická, voní, dá se na ní bruslit, na lodích jezdit, koupat se… Každý z pamětníků a každé dítě a každá paní učitelka ji dobře zná…

Černošický tým měl bohatý doprovodný materiál. Někdo složil báseň, druhá hrála na klavír, vlastní fotky ze břehů Berounky – to vše děti přidaly k rozhlasové reportáži.

Na závěr měly i překvapení pro svého pamětníka – narozeninový dort. O on pro ně zase své fotografie.

Pak nastal krátký čas, aby se mohla poradit porota, jak má týmy ohodnotit. Byla to paní Veronika Nauschová – rodačka od řeky a muzejnice, paní Ivana Sobková – učitelka na ZUŠ a DAMU a pan Kameel Machart – regionální nakladatel a patriot z Berouna.

Všechny týmy a jejich milé paní učitelky byly odměněny dárečky od místních sponzorů, kteří s velikou radostí a samozřejmostí přispěli na akci, která je rozhodně oslovila.

Pamětníci si odnesli jako poděkování za důvěru kytice a snad i trochu štěstí z toho čeho byli právě svědky.

A to bylo velmi hezké a dojemné. Projekt Příběhy našich sousedů splnil svůj účel.

To potvrzují také slova dětí, které se zúčastnily:

…naučily jsme se naslouchat, ptát se, přemýšlet… chtěly bychom znát více, můžeme začít třeba doma…

Dobrou zprávou bylo, že si téměř ve všech případech žáci vybrali pamětníky z řad učitelů či vychovatelů, trenérů – stále tedy platí, že mohou být důvěryhodnými vzory. Že vše běží tak, jak bychom si v nejlepším případě přáli.

Za fotografie děkujeme slečně Anně Veronice Křížové.