Kde je naše rodina, tam je náš domov

Autorský tým: Mariia Kolosvětová, Barbora Kulhová, Karolína Kuntová, Anna Löblová, Anna Matošková
Pedagogické vedení: Mgr. Iva Boleslavová, Zuzana Tvrdíková
Škola: ZŠ nám. Jiřího z Poděbrad

„Když babička vyprávěla, co všechno zažili, tak tomu člověk nechtěl věřit. V noci spali v lese. Vzali jenom peřiny a děti. Zabalili se a přes noc byli tam. Přes den občas přišli něco rychle ukuchtit, putovali z vesnice do vesnice a spali venku, i když pršelo. Hodně hladoví byli, když našli mrtvou krávu, nebo něco takového, tak co jim zbývalo, když nebylo co jíst, upekli to maso a jedli. Hodně dětí jim po cestě umřelo. Moc trpěli. Když babička vyprávěla, tak u toho většinou brečela. Tenkrát u nás na Slovensku elektrika nebyla, až když mi bylo 14, 15 let. Dřív jsme měli petrolejky. U těch se sedělo.  Anebo v létě u ohně. Tam se toho člověk naučil. Vždycky ten nejstarší seděl a vyprávěl. Někteří spali, ale kdo hodně pozorně poslouchal, ten si to zapamatoval všechno. A tam se právě ty báje vyprávěly. Babičky vyprávěly, dědové vyprávěli a já je ráda poslouchala. Něco mi zůstalo a něco je moje. Ale i z dalších lidí jsem čerpala hodně.“

Pamětnický příběh ve sbírce Paměť národa