Životní příběh doprovázený přáním, aby nezapadlo utrpení vyvolané válkou a lidskou zlobou, touhou po zisku a po moci

Autorský tým: Alžběta Vítková, Filip Veverka, Michal Kropáček, Michaela Netolická, Kateřina Nováková
Pedagogické vedení: Mgr. Štěpánka Karešová
Škola: ZŠ Pardubice, Štefánikova 566

Rodinu paní Ley Skácelové silně poznamenaly události druhé světové války. Transporty pardubických židů, do kterých musela nastoupit také většina její rodiny, ji od příbuzných odloučily navždy.

Sama se coby židovské děvčátko několikrát skrývala: „ A tak to skončilo tak, že mě převezli do pardubické nemocnice, kde teda primářem byl na infekčním pavilonu pan Jan Řehoř. A on mě tedy napsal do stavu jako záškrtářku, očkoval mě poslední, ale úplně poslední injekcí, říkal. … Nebyly léky, a to tak, že vůbec…. protože co bylo, to dávali na frontu vojákům. … A tak byl infekční pavilon prošpikován lidmi, kteří se tam schovávali.“

Pamětnický příběh ve sbírce Paměť národa