Zdeněk Uhlíř

Příběh muže, který po sametové revoluci úspěšně obnovil rodinný koloniál. Jeho otec, účastník protinacistického odboje, ho za komunistů nemohl samostatně provozovat.

Autorský tým: Natálie Čotiová, Lucie Kopecká, Eliška Kostrhounová, Aleš Todor, Kateřina Tůmová
Pedagogické vedení: Mgr. Marcela Marková
Škola: ZŠ a MŠ Byšice, okres Mělník

Náš rod Uhlířů a rod Pakandlů, jsou jediný v Byšicích, který pokračují v stoletý tradici. Jsme už čtvrtá generace. Byla tam samozřejmě mezera mezi rokem 1948 a 1989. Náš koloniál byl po inventuře v roce 1950 začleněn do družstevního společenství Svépomoc – pozdější Jednoty. Otec směl po vstupu do KSČ zůstat jako vedoucí. Tím zůstal až do odchodu do důchodu v roce 1960, i když byl ze strany vyloučen. Maminka musela pracovat v zemědělství. V roce 1990 jsem se k tradici rodinného obchodu vrátil. Obchod, když nám ho Jednota předala, byl zdevastovanej. Sklady byly prorostlý dřevomorkou, ta byla i uvnitř v krámě. Rok jsem z nich doloval klíče. Prostory se musely zrenovovat a nově vybavit. První zboží jsme nakoupili za rodinné úspory. O úvěru z banky jsme si mohli nechat jen zdát.

Pamětnický příběh ve sbírce Paměť národa