Příběh posledního žijícího člena skupiny bratří Mašínů, který prošel nejtěžšími komunistickými lágry

Autorský tým: Motyčáková Michaela, Pašková Simona, Štefanisková Anna, Janíček Jakub, Zelenka Ondřej
Pedagogické vedení: Mgr. Majerníčková Jitka
Škola: ZŠ Mělník, J. Seiferta 148

Po skončení jsem se snažil dostat co nejrychleji do zaměstnání.Tak jsem prošel možná padesát nebo šedesát podniků. Měl jsem kliku. Můj bývalý spoluvězeň doktor Kárný, byl zaměstnaný ve Spolaně, kde jsem se také pokusil o místo. Tam mi řekli, že v žádném případě ne. Ale on mně dal zajímavou radu. Neměj strach z prokurátorů. Jdi v okrese svého bydliště na okresní prokuraturu. Řekni jim, co dostáváš za odpovědi, a já jsem přesvědčený, že ti pomůžou. Šel jsem tam, prokurátor – stáří tak asi dvacet šest až dvacet osm roků: “Co chcete?“ Vysvětlil jsem mu, o co se jedná. On řekl jediné slovo: „Blbci“ Sed a napsal dva řádky. „Prokuratura Nymburk nemá námitek proti zaměstnání v dělnické profesi u Vladimíra Hradce.

Pamětnický příběh ve sbírce Paměť národa

Příběh Vladimíra Hradce - rozhlasová reportáž