Vzpomínky osvětimského vězně

Autorský tým: Lucie Kroutilová, Adéla Rybnikářová
Pedagogické vedení: Mgr. Jiří Šrail
Škola: ZŠ Lupáčova

„Tak já jsem tam šel a hlásil jsem: Achtzehn Jahre Maschinenschlosser, osmnáct let strojní zámečník. Asi jsem ještě nebyl tak vychrtlý, tak ukázal na jednu stranu. Naštěstí to byla ta dobrá strana, protože ta druhá znamenala plynovou komoru.“ Pavel Kohn jako třináctiletý předstoupil k selekci před doktora Mengeleho v červenci roku 1944, když byl likvidován tzv. Rodinný tábor v Osvětimi. Byl sem umístěn společně s dalšími vězni deportovanými do Osvětimi z Terezína. Přežil jen díky štěstí. Po návratu do Prahy se náhodou dozvěděl o ozdravovnách Přemysla Pittra a dostal se na zámek Štiřín. Vrátil se zpátky na gymnázium a později také vystudoval dramaturgii na Akademii múzických umění. Společně se svou ženou Ruth roku 1967 emigrovali do Německa, kde více jak 20 let působil ve vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Po listopadovém převratu 1989 publikuje i v České republice, v roce 2011 vyšlo druhé vydání jeho knihy Zámky naděje – děti Přemysla Pittra vzpomínají.

Pamětnický příběh ve sbírce Paměť národa

Pavel Kohn - rozhlasová reportáž