Příběh rozhlasového režiséra Karla Františka Weinlicha.

Autorský tým: Tereza Goldová, Ellen Hálková, Dominika Iseni a Tim Slavík
Pedagogické vedení: Bohumil Samek
Škola: ZŠ Pražačka

„A tam začíná teda doba temnot mého života. Děda zemřel, já jsem přišel do té své biologické rodiny, teda k matce, a ona byla ale tehdy provdaná za říšského Němce a to nejen tak nějakého obyčejného, ale dokonce „der Kreisleiter der NSDAP“ čili krajský tajemník. Tak tam jsem přišel. A teď jsem přišel do rodiny, která neuměla slovo česky a já neuměl slovo německy. Čili tam začaly velké konflikty. No, a potom z té rodiny jsem se dostal do jakéhosi Sichtungslagru… Byla to, dneska by se řeklo tak spíš jako polepšovna. A tam jsem byl až do pětačtyřicátého roku. Bylo to kdesi na pomezí česko-polském, za Náchodem. Byly tam děcka z Francie,z  Německa, z Polska, prostě všechny takový problematický děti. A zřejmě jsme asi měli být převychováváni, abychom byli pro našeho Führera tehdejšího jako dobrej „kanónenfutr“  neboli „žrádlo pro kanony“, jako válečnej materiál.“

Pamětnický příběh ve sbírce Paměť národa