Člověk musí žít podle toho, na co má a jaké má podmínky.

Autorský tým: Natalia Al-Imamová, Marie Havelková, Rozálie Matějková a Kateřina Pecáková
Pedagogické vedení: Jiří Šrail
Škola: ZŠ Lupáčova

Všichni tvrdí, že naší generaci nic nezajímá, a že kdysi měli lidé větší kvality a víc si věcí vážili. My si ale nemyslíme, že je to pravda. Pravdou je, že my to možná máme jednodušší, což vyplývá i z vyprávění paní Freundové, jejíž příběh jsme slyšely, ale není to způsobeno naší leností ani nezájmem. Je to spíše podmínkami, které pro život máme. Je to tím, že současná doba je prostě vyspělejší. O tom, že člověk má žít podle toho, jaké má pro život podmínky, a že všechno jde zvládnout, nám povyprávěla právě paní Freundová. Bylo pro nás hodně užitečné si připomenout, že naše problémy, které bereme jako největší pohromu, se z pohledu vyprávění zdají být nepatrné. Tatínek paní Freundové byl legionář, takže nemohla mít celou rodinu pohromadě. Už před tím jsme věděly, že židovské děti nemohly třeba chodit na kroužky, nebo na náboženství ve škole. Ale teď jsme to slyšely z úst někoho, kdo to prožil. Představa, že bychom nemohly mít zájmové aktivity, nám přišla hrozná.

Pamětnický příběh ve sbírce Paměť národa

Rozhlasová reportáž