Příběh ošetřovatelky z Ruzyňské věznice.

Autorský tým: Kateřina Provazníková, Anna Malcová, Renata Horynová, Marie Tintěrová, Natálie Matůšová, Kateřina Průšová
Pedagogické vedení: Mgr. Marie Švecová
Škola: ZŠ Břečťanová

Oba rodiče se zapojili do odboje. Tatínek byl velitelem útvaru v Ruzyňské věznici a maminka byla v domácnosti. V období pražského povstání byla také ve věznici. Spolu s ženami zaměstnanců věznice vařila a sháněla jídlo a starala se o děti včetně Jaruščiny mladší sestry. Jaruška spolu se starší sestrou také pomáhaly. Nejdříve sháněly útržky na chleba a potom pomáhaly jako ošetřovatelky raněných ve věznici.

„A takže zkrátka a dobře, tenhle chlapec jestli mu bylo 14, 15, prostě byl oblečenej tankista a měl rozstřílený nohy. Seděl tam, takhle držel samopal a my se sestrou, ta byla o 4 roky starší, jsme tam přišly k tomu autu, protože on nevěděl, kam ho vezou. My jsme tam přišly a koukaly jsme na něj a říkaly jsme no vždyť se neboj, podívej se my jsme holky, ty si kluk a on stejně starou bačkoru rozuměl.“

Pamětnický příběh ve sbírce Paměť národa

Pribeh Jarusky Zolcakove - rozhlasova reportaz