František Šantrůček

František Šantrůček

Po svém otci, čs. legionáři z Ruska, zdědil nadání a lásku k hudbě. S orchestrem navštívil Západní Berlín, očima hudebníka vnímal okupační sovětské vojáky srze jejich kapelu. Pro žáky dechových sekcí zakládal a řídil dechovku a jeho vášní je dixieland, kterému se věnuje dosu

Autorský tým: Justýna Ferklová, Hana Klusoňová, Josef Skřivánek
Pedagogické vedení: Mgr. Zdeněk Horák
Škola: ZŠ Sv. Čecha Choceň

„Těch let, který tady působím, to vím, to už je hodně a říkám si, že by už to chtělo v tom nejlepším přestat a pomalu to někomu předat, tu štafetu… Protože já bych nechtěl, aby to tu skončilo. Že přijde jen dechař a svý si odučí a nic víc.“

Scénář k rozhlasové reportáži

Životopis

Rozhlasová reportáž: František Šantrůček

František Šantrůček během nahrávání rozhovoru s Justýnou Ferklovou.
Hana Klusoňová na workshopu v Rozhlase Hradec Králové.
Hana Klusoňová na workshopu v Rozhlase Hradec Králové.
Justýna Ferklová na workshopu v Rozhlase Hradec Králové.
Justýna Ferklová při přípravě natáčení s Františkem Šantrůčkem.
Příprava a výběr fotografií Františka Šantrůčka během natáčení.
František Šantrůček v raném dětství, konec 50. let 20. století.
František Šantrůček v mládí na jednom z pěveckých vystoupení, přelom 50. a 60. let 20. století.
František Šantrůček hraje klavír, v pozadí jeho rodiče, přelom 50. a 60. let 20. století.
František Šantrůček při hře na trombon, 60. léta 20. století.
František Šantrůček s trombonem, přelom 60. a 70. let 20. století.
František Šantrůček v plesové kapele, 70. - 80. léta 20. století.
František Šantrůček a dixieland, po roce 2000.
František Šantrůček jako vedoucí dechovky mezi žáky ZUŠ v Chocni, po roce 2000.
František Šantrůček (zcela vpravo) mezi žáky a učiteli umělecké školy, 80. léta 20. století.
František Šantrůček (čtvrtý zleva) mezi členy pěveckého sboru Cantus v Chocni, před rokem 2020.
František Šantrůček s rodinou, konec 90 let 20 století.