„Co nejnebezpečnějšího jste mohli za druhé světové války převážet v batohu?“

V úterý 31. března 2026 se v sále ÚMČ Praha 13 sešli žáci, pamětníci, učitelé i veřejnost, aby společně uzavřeli další ročník projektu Příběhy našich sousedů – Praha 13 a západ. Hned v úvodu zazněla otázka, která na okamžik ztichla celý sál:
„Co nejnebezpečnějšího jste mohli za druhé světové války převážet v batohu?“
Odpověď nebyla leták ani jídlo. Bylo to malé židovské dítě, které bylo třeba dostat z okupované Haliče do bezpečí. Tahle jediná věta připomněla, jak křehké a zároveň zásadní jsou osobní vzpomínky, které žáci v projektu zpracovávali.

Večer otevřelo vystoupení Dětského pěveckého sboru Stodůláček z DDM Stodůlky. Pod vedením Mgr. Petry Šlapánkové zazněly písně Moudrý pták sova nebo Kdyby byl Bavorov, které vytvořily jemný, soustředěný úvod a naladily publikum na příběhy, jež měly následovat.

Program uvedl moderátor Vojtěch Koval, který připomněl, že projekt není soutěž, ale společná snaha uchovat paměť regionu. V úvodu vystoupila také místostarostka Prahy 13 Marcela Plesníkovástarostka Unhoště Iveta Koulová, obě s důrazem na to, jak cenné je, když mladí lidé dokážou naslouchat a převést vyprávění pamětníků do podoby, která osloví jejich vrstevníky i širší veřejnost.

Následovala přehlídka osmi žákovských týmů, které několik měsíců pracovaly s pamětníky z Prahy 13 a Prahy‑západ. Každý tým představil svého pamětníka krátkým úvodem a poté uvedl vlastní zpracování jeho životního příběhu. Výstupy byly různorodé — audioreportáže, animace, video i komiks — a některé týmy dokonce připravily krátké divadelní scénky, kterými přiblížily klíčové momenty života svých pamětníků. Každý tým zvolil jiný přístup, ale všechny spojovala pečlivost, citlivé vedení rozhovorů a snaha porozumět tomu, co pamětníci prožili.

Žáci tak představili osudy Tomáše Havlíčka, Miroslava Polanského, Zdeňky Veselé, Vladimíra Burgera, Jaroslava Kopeckého, Anežky Poláčkové, Zbyňka Prouska a Davida Skamene. Pamětníci, kteří mohli dorazit, přijali od žáků květinu a poděkování — pro mnohé z nich to bylo dojemné setkání s mladší generací, která jejich příběhy převzala s respektem a zájmem.

Odbornou zpětnou vazbu poskytla porota ve složení Dagmar Brandlová, Barbora ŠťastnáVeronika Honischová. Porotkyně ocenily kvalitu výstupů i způsob, jakým žáci své pamětníky představili. Po skončení programu byly k dispozici týmům pro osobní rozhovory, během nichž se často rozvinula hlubší debata o tom, co se podařilo a co bylo na práci nejnáročnější.

Do letošního ročníku se zapojily školy z Unhoště, Nučic, Hostivice, Radotína a Prahy 13 — konkrétně ZŠ Unhošť, ZŠ a MŠ Nučice, Gymnázium Hostivice, Gymnázium Oty Pavla v Radotíně, FZŠ O. Chlupa a ZŠ a Gymnázium Janského. Každá z nich přinesla do projektu vlastní energii a způsob práce, což se odrazilo i v rozmanitosti výsledných výstupů.

Závěr večera patřil poděkování. Projekt by nemohl vzniknout bez podpory Středočeského kraje, hlavního města Prahy, MČ Praha 13, obcí NučiceUnhošť, ani bez odborného zázemí Středočeské vědecké knihovny v Kladně, která se do projektu zapojila i osobně prostřednictvím porotkyně Dagmar Brandlové. Velký dík patří také partnerům večera, zejména OC LužinyMercuria Laser Game, kteří pomohli vytvořit zázemí pro žáky i pamětníky a podpořili celý průběh akce. Za květiny děkujeme obchodu Jenom kytky.

Po skončení oficiální části se sál proměnil v místo setkávání. Žáci si povídali s porotou, pamětníci sdíleli další vzpomínky, vznikaly společné fotografie a atmosféra byla přirozeně uvolněná — přesně taková, jakou si příběhy pamětníků zaslouží.

Celý večer na svých fotografiích zaznamenala Aneta Heidlová.

Zpracované výstupy a příběhy pamětníků najdete ZDE.