Jako dítě prožil kolektivizaci vesnice, která radikálně změnila život nejenom jeho rodině, ale jemu konkrétně život úplně otočila. Zaměřil se na sportovní aktivity, kterým se věnuje dodnes.

Autorský tým: Eduard Doskočil, Eliška Ropková, Jonáš Strašák, Sebastián Štěpán, Ema Ulrichová, Ema Urbánková, Barbora Žlábková
Pedagogické vedení: Mgr. Lada Cejpová
Škola: ZŠ M. Choceňského Choceň

„… byli lidi – děda k nim teda nepatřil – byli lidi, kteří měli větší statek, než měl náš děda nebo můj děda, a kteří skončili ve vězení, když s tím nesouhlasili… Prostě to byl odpor. Odpor tomu, tej socializaci zemědělství. No ten děda věděl, kde to má nějaký hranice a protože byl tak nějak, řeknu přirozeně inteligentní a zavřít se nechtěl nechat…, tak měl nějakou zodpovědnost k svej rodině, no tak věděl, kdy „prr“, kdy skončit, vybrzdit. … To nebyla jednoduchá doba, to se i vraždilo na vesnicích. Ne tady, ne na Libecině. Tak nějak v malým, mladým věku nebyl jsem až tolik chápavej, ale tak nějak cejtím dodnes tu atmosféru toho období.“

Rozhlasová reportáž: Jaroslav Svatoš